Proč nás přitahují lidé, se kterými se trápíme?

Kvalita našich vztahů v dospělosti se odvíjí od emočních zkušeností, které jsme získali s nejbližšími osobami, když jsme byli dětmi. Většinou tedy s rodiči. Tyto vztahy slouží jako určitá předloha, podle které se později chováme ke svým partnerům, přátelům a ostatním lidem.

Věříme, že milující rodiče dělají pro své dítě to, co považují za nejlepší.

Na tyto otázky podle mě přesnou odpověď nezná nikdo. Zajímavý vhled však nabízí teorie citové vazby, někdy označovaná také jako teorie attachmentu.

Teorií citové vazby se primárně zabývali John Bowlby, anglický psychiatr a psychoanalytik, a Mary Ainsworthová, americká psycholožka. Ukázali, že způsob naplňování našich potřeb v raném dětství, zejména emočních, významně ovlivňuje to, jaké vztahy budeme mít k sobě i k ostatním lidem v dospělosti.

A nebojte se — dá se s tím pracovat.

Teorie citové vazby také objasňuje, proč nás některé typy lidí přitahují a jiné odpuzují. A také proč se někdy znovu a znovu zaplétáme do vztahů, ve kterých nám není dobře, přestože část nás už dávno ví, že takhle žít nechceme.

Existují čtyři základní typy citové vazby

Nejde o škatulky, do kterých bychom měli lidi navždy zařadit. Spíš jde o vztahové strategie, které se aktivují v blízkosti, nejistotě, konfliktu, zamilovanosti, odmítnutí nebo strachu ze ztráty.

Bezpečná vazba

Tato citová vazba vzniká u těch, kteří v dětství pociťovali dostatek lásky, podpory a náklonnosti a jejichž potřeby byly přiměřeně naplňovány.

Ten, u koho se rozvinula bezpečná citová vazba, má ve vztazích napůl vyhráno. Snadno projevuje zájem a náklonnost k druhým lidem, dokáže udržet rovnováhu mezi blízkostí a vzdáleností, dobře zvládá různé vztahové problémy a je schopen si vytyčit a udržet jasné hranice.

Důvěřuje sobě i svým blízkým, zvládá se vyrovnat s odmítnutím, umí být loajální a bývá dobrým, podporujícím partnerem nebo kamarádem. Lidé s touto citovou vazbou obvykle vnímají pozitivně sebe i ostatní.

Vztahům dávají ve svém životě odpovídající místo a cítí se dobře, i když jsou momentálně bez partnera.

Úzkostná vazba

Pro lidi s úzkostnou vazbou bývají vztahy často spouštěčem stresu, nepohody a napětí. Od svých partnerů potřebují často slyšet potvrzení, že je vše v pořádku. Samota pro ně bývá velmi náročná. Když jsou bez partnera, často se cítí špatně.

Mohou být přehnaně pečující, kontrolující nebo zahlcující. Mají problém důvěřovat sobě i ostatním. Jejich nálada silně závisí na tom, jak se k nim partner chová.

Tito lidé bývají emočně nestabilnější a často si stěžují na chlad a bezcitnost svých partnerů. Ve vztazích se často přizpůsobují a ztrácejí sami sebe.

Sebeobraz úzkostných typů bývá spíše negativní, ostatní však často vnímají pozitivně. Z toho pramení jejich potřeba neustálého potvrzování, že je vše v pořádku, i jejich nízká sebedůvěra.

Tento typ citové vazby se častěji popisuje u žen, ale rozhodně se netýká pouze žen. Vzniká u dětí, jejichž potřeby jsou naplňovány jen částečně a často nepředvídatelně. Rodiče bývají náladoví, ambivalentní nebo emočně nedostupní.

Vyhýbavá vazba

Lidé v této kategorii bývají velmi nezávislí a orientovaní na sebe. Mají strach z blízkých vztahů, ze závazků, druhým příliš nedůvěřují a mívají problém s intimitou.

Pokud se druzí přibližují, oni se vzdalují. Mají pocit, že se ve vztazích dusí, že mají málo osobního prostoru. V každém vztahu mají plán, jak ho v případě potřeby opustit.

V skrytu duše však často po blízkém, hlubokém vztahu a porozumění touží, jen si to někdy nedokážou přiznat. Lidé s vyhýbavou citovou vazbou se často vnímají pozitivně, ale ostatní vnímají spíše negativně.

Tento typ citové vazby se častěji popisuje u mužů, ale ani tady nejde o pravidlo. Vzniká u dětí, jejichž některé potřeby byly naplňovány, ale emoční blízkost, citlivost nebo přijetí mohly chybět.

Dezorganizovaná vazba

Dezorganizovaná vazba v sobě často nese prvky úzkostné i vyhýbavé vazby. Tito lidé mohou současně toužit po blízkosti a zároveň se jí bát. Mají strach ze vztahů, z intimity, ze závazků, jsou nedůvěřiví.

Často žijí sami a cítí se mizerně, nebo vstupují do nefunkčních, bolestivých či toxických vztahů.

Do této kategorie patří lidé, kteří se potýkají s mnoha emocionálními problémy, které zasahují celý jejich život. Tato citová vazba často vzniká u dětí, které byly zneužívány, hrubě zanedbávány nebo vyrůstaly v prostředí, kde zdroj bezpečí byl zároveň zdrojem ohrožení.

Lidé s dezorganizovanou vazbou mohou vnímat negativně sebe i ostatní, a kvůli tomu pro ně bývá velmi obtížné navázat a udržet funkční vztah.

Citová vazba se v průběhu života může změnit

Každý z nás má jednu dominantní strategii, ale v různých situacích a vztazích uplatňujeme i tendence ostatních typů. Naše citová vazba se v průběhu života může měnit. Záleží také na tom, s kým jsme ve vztahu.

V odlišných situacích a k různým lidem můžeme reagovat jinak. Někdo v nás aktivuje klid, důvěru a otevřenost. Jiný člověk v nás spustí úzkost, nejistotu, kontrolu, stažení nebo potřebu utéct.

Zajímavé je, že lidé s určitým typem citové vazby se často vysloveně přitahují. Například vyhýbaví a úzkostní.

Potom spolu často zažívají vztah jako emoční horskou dráhu, která může působit podobně jako drogová závislost. Ničí nás, ale zároveň poskytuje krátkodobou dávku obrovského uspokojení. Lidé si tuto intenzitu často pletou s láskou.

Pokud jsme ve vztahu s partnerem, který nám není schopen poskytnout bezpečnou vztahovou základnu, přicházíme tím nejen o svou psychickou pohodu, ale často i o fyzické zdraví.

Ve vztazích jsme na sobě citově závislí

A tak to má být, jinak bychom snad ani nebyli ve vztahu. Důležitá je ale míra a kvalita této závislosti.

Společně s autory knihy Citové pouto jsem se pozastavila nad radami typu:

Takový blábol.

A představte si, že ke mně mnoho klientů přichází právě s takovým přesvědčením. Myslí si, že pokud je zraňuje partnerovo chování, problém je jen v nich. Že kdyby byli dost silní, zralí a vědomí, nic by s nimi nehýbalo.

Jenže vztah není izolovaný ostrov. V různých situacích a podle naší citlivosti se aktivuje náš vztahový systém. Stojí na klíčovém pilíři, kterým je blízkost.

Pokud mají partneři z hlediska blízkosti podobné potřeby, vztah se může rozvíjet klidněji. Pokud je jeden pilíř výrazně vyšší a druhý nižší, bývá to problém. Jeden žadoní a druhý utíká. Jeden chce víc kontaktu, druhý víc prostoru. Jeden tlačí, druhý mizí.

Hrají se vztahové hry, které nikdo nemůže vyhrát.

Ale pokud partneři získají na situaci náhled, je možné se domluvit, vzájemně se učit, inspirovat a společně růst.

Bezpečný vztah není nuda

Mnoho lidí si zvyklo, že vztah má bolet. Že láska znamená napětí, čekání, nejistotu, drama, usmiřování a další propady. Jenže vztah, ve kterém se cítíme bezpečně, nemusí být nudný. Naopak.

Vřelé, přijímající vztahy, ve kterých je vysoká míra důvěry a blízkosti, jsou pro nás zdrojem životní spokojenosti, inspirace, radosti a štěstí.

Bezpečný vztah neznamená, že v něm nejsou konflikty. Znamená, že konflikt nemusí zničit kontakt. Že blízkost nemusí ohrožovat svobodu. A že svoboda nemusí znamenat opuštění.

Přeji vám, ať jsou vaše vztahy, ať už partnerské, přátelské nebo jiné, hluboké, láskyplné, podporující a inspirující.

Radka