Jak znovu důvěřovat mužům po zraňujících zkušenostech
Když rozum ví, že všichni muži nejsou nebezpeční, ale tělo při každém přiblížení spouští poplach
Autorka: Radka Loja
Tento text je rozšířeným shrnutím odpovědi publikované v poradně na Psychologie.cz. Celý článek je volně dostupný všem čtenářům.
Některé ženy si partnerský vztah přejí, ale při skutečném přiblížení muže se v jejich těle okamžitě spustí obranná reakce.
Rozumově vědí, že všichni muži nejsou stejní. Vědí, že schůzka probíhá na veřejném místě a že konkrétní muž zatím neudělal nic nebezpečného. Přesto se objeví strach, napětí a silná potřeba odejít.
Taková reakce nemusí být nelogická ani přehnaná. Může být výsledkem opakovaných zkušeností, při kterých mužská blízkost znamenala ohrožení, narušení hranic, odmítnutí nebo bolest.
Pokud žena zažila sexuální obtěžování, znásilnění, závislost otce, emoční nedostupnost a několik bolestivých vztahových zklamání, její nervová soustava si může vytvořit jednoduché pravidlo:
Mužská blízkost znamená nebezpečí. Musím se chránit dřív, než se něco stane.
Rozum může toto přesvědčení zpochybňovat. Tělo ale reaguje podle zkušeností, které si zapamatovalo.
Když rozum chápe, ale tělo se stále bojí
Člověk může svému příběhu velmi dobře rozumět. Dokáže pojmenovat, odkud strach pochází, proč si vybírá určité muže a jaké obranné strategie používá.
Přesto se při setkání s mužem objeví stejný poplach.
To není důkaz, že terapie selhala nebo že se žena neposunula. Některé zkušenosti lze racionálně zpracovat poměrně rychle, zatímco tělo a emoce potřebují více času a opakovanou zkušenost bezpečí.
Trauma není jen vzpomínka na událost. Je také způsob, jakým nervová soustava reaguje na situace, které původní ohrožení něčím připomínají.
Může se projevit například:
- napětím nebo zamrznutím při přiblížení muže,
- potřebou rychle ukončit kontakt,
- silnou ostražitostí a sledováním každého signálu,
- neschopností uvolnit se na schůzce,
- pocitem nebezpečí, který neodpovídá aktuální situaci,
- výběrem mužů, u kterých skutečná blízkost nehrozí.
Tělo se nesnaží vztah pokazit. Pokouší se ženu chránit způsobem, který se kdysi naučilo.
Obranná reakce není nepřítel. Je to ochrana, která dnes reaguje i tam, kde už možná není potřebná v takové síle.
Jsou staré zkušenosti skutečně zpracované?
Jedním z vodítek může být způsob, jakým člověk reaguje při vzpomínce na traumatické události.
Pokud o minulosti dokáže mluvit a psát bez výrazného tělesného zaplavení, sevření, odpojení nebo úzkosti, je možné, že událost už byla z velké části zpracována.
Pokud se ale při vzpomínce objeví silné tělesné reakce, stud, strach, zamrznutí nebo pocit, jako by se všechno dělo znovu, může trauma stále ovlivňovat přítomnost.
Neznamená to, že se člověk musí donekonečna vracet do minulosti. Spíš potřebuje terapeutický přístup, který dokáže pracovat nejen s příběhem, ale také s tělem, hranicemi a nervovou soustavou.
U zkušenosti se sexuálním násilím je vhodné hledat psychoterapeuta nebo psychoterapeutku se zkušeností s traumatem a sexuálním násilím. Práce musí probíhat citlivě, bezpečně a bez zbytečného opakovaného zahlcování.
Každá další bolest potvrzuje staré pravidlo
Na traumatické zkušenosti mohou postupně nasedat další vztahová zklamání.
Muž se vrátí k bývalé partnerce. Nechce se vázat. Zjistí, že vztah nechce. Odejde.
Každá taková zkušenost může posilovat původní přesvědčení:
„Muži přinášejí bolest, zklamání a nebezpečí. Nemohu jim důvěřovat.“
Je ale důležité jednotlivé zkušenosti rozlišovat.
Sexuální násilí je závažné překročení hranic a trestný čin. Rozchod nebo zjištění, že partner vztah nechce, je bolestivé, ale patří k rizikům, která jsou součástí lidské blízkosti.
Pokud se všechny negativní zkušenosti spojí do jediného důkazu, že muži jsou nebezpeční, nervová soustava přestává rozlišovat mezi skutečným ohrožením a možností běžného vztahového zklamání.
Cílem není přesvědčit se, že už nikdy nic bolet nebude. Cílem je naučit se přesněji poznávat, co je skutečné nebezpečí, co je nejistota a co je běžné riziko navazování vztahu.
Nezapomínat na pozitivní zkušenosti
Negativní zkušenosti mají v paměti větší váhu než ty dobré. Zvlášť pokud souvisejí s ohrožením.
Přitom mohou existovat i jiné skutečnosti:
- žena dokázala navázat vztahy s muži,
- zažila s nimi příjemné chvíle,
- dokázala prožívat sexualitu jako příjemnou,
- někteří muži respektovali její hranice,
- dokázala se v mužské přítomnosti někdy cítit dobře.
Tyto zkušenosti nezruší minulost. Jsou ale důkazem, že mužská blízkost nemá pouze jednu podobu.
Pro nervovou soustavu je důležité opakovaně zažívat bezpečný kontakt, ve kterém druhý člověk respektuje tempo, odmítnutí, hranice a potřebu odstupu.
Důvěra se nevrací rozhodnutím. Vyrůstá z mnoha malých zkušeností, že druhý člověk respektuje naše ne.
Čeho se skutečně bojím?
Strach z mužů nemusí mít pouze jednu podobu. Proto je důležité přesněji zjistit, co se při kontaktu spouští.
Může jít o obavu:
- z fyzického nebo sexuálního ohrožení,
- ze ztráty kontroly,
- z překročení hranic,
- z odmítnutí a opuštění,
- z citového zranění,
- z vlastní zranitelnosti,
- z toho, že už nezbývá dost času na vztah nebo rodinu.
Každý z těchto strachů potřebuje trochu jiný způsob práce.
Strach z fyzického ohrožení potřebuje zkušenost bezpečí, jasné hranice a možnost kontrolovat tempo kontaktu.
Strach z odmítnutí vyžaduje schopnost unést, že ne každý vztah vyjde, aniž bychom z toho udělali důkaz vlastní nehodnoty.
Strach ze ztráty času potřebuje realistický plán seznamování, ne tlak, který nervovou soustavu ještě více zablokuje.
Proč si vybíráme nedostupné muže
Některé ženy si potřebují muže nejprve delší dobu prohlížet a poznávat v bezpečné vzdálenosti. Teprve potom strach zeslábne a mohou se přiblížit.
Tato strategie je pochopitelná. Umožňuje získat informace, předvídat chování a snížit nejistotu.
Pokud si ale žena opakovaně vybírá zadané muže, může jít také o ochranu před skutečným vztahem.
Zadaný muž může působit bezpečněji z několika důvodů:
- skutečná blízkost s ním není plně dostupná,
- není nutné rychle přejít do vztahu,
- lze ho pozorovat bez přímého rizika,
- jeho partnerský vztah může působit jako známka, že je „prověřený“,
- pokud se nic nerozvine, lze si vysvětlit neúspěch jeho nedostupností, ne vlastním odmítnutím.
Nejde o vědomou manipulaci. Psychika si často volí člověka, který umožňuje prožívat touhu, ale zároveň chrání před plnou zranitelností.
Nedostupný muž může být bezpečnou volbou právě proto, že s ním skutečný vztah nemusí začít.
Bezpečí nemusí vzniknout na první schůzce
Seznamování přes internet může být pro člověka s traumatickou zkušeností mimořádně náročné. Před ženou najednou sedí téměř cizí muž a tělo má velmi málo informací, podle kterých by mohlo situaci vyhodnotit.
Není nutné nutit se na klasické dlouhé rande a vyžadovat od sebe okamžitou uvolněnost.
První kontakt může být kratší, předvídatelnější a lépe kontrolovatelný:
- krátká káva na frekventovaném místě,
- jasně stanovený začátek a konec setkání,
- vlastní doprava domů,
- informace blízkému člověku o místě schůzky,
- žádný tlak na fyzický kontakt,
- možnost kdykoli odejít bez vysvětlování.
Cílem první schůzky nemusí být zjistit, zda jde o budoucího partnera.
Může stačit otázka:
Cítila jsem se vedle něj o trochu bezpečněji na konci setkání než na začátku?
Důležité není překonat strach silou. Užitečnější je rozšiřovat schopnost zůstat v kontaktu po malých, snesitelných krocích.
Důvěra neznamená naivitu
Znovu důvěřovat mužům neznamená přestat být opatrná, přehlížet varovné signály nebo se nutit do kontaktu, který je nepříjemný.
Zdravá důvěra není přesvědčení, že nám nikdo nikdy neublíží.
Je to víra, že:
- dokážeme vnímat svoje tělo a hranice,
- můžeme říct ne a odejít,
- nemusíme pokračovat jen proto, že druhý působí mile,
- umíme si všimnout varovných signálů,
- zklamání nás může bolet, ale nemusí nás zničit,
- existují muži, kteří respektují hranice a jsou vztahově dostupní.
Možná tedy nejde jen o otázku, jak začít důvěřovat mužům.
Stejně důležitá je otázka:
Jak znovu začít důvěřovat sobě, svému vnímání, hranicím a schopnosti chránit se?
Důvěra může růst pomalu
Po zkušenostech s násilím a opakovaným zklamáním není realistické nařídit si, že odteď budeme mužům věřit.
Je možné ale postupně vytvářet nové zkušenosti.
Bezpečný rozhovor. Respektované odmítnutí. Muž, který netlačí. Kontakt, po kterém nepřichází stud ani sevření. Setkání, které proběhne dobře, i když z něj nevznikne vztah.
Každá taková zkušenost pomáhá nervové soustavě rozlišovat minulost od přítomnosti.
Vhodný partner se může objevit i později. Není však nutné čekat pasivně ani se vrhat do situací, které jsou příliš zahlcující.
Cesta může spočívat v trpělivé terapeutické práci, bezpečných kontaktech a postupném rozšiřování prostoru, ve kterém už strach nerozhoduje za nás.
Nemusíte důvěřovat všem mužům. Stačí se postupně učit rozpoznat ty, vedle kterých můžete bezpečně zůstat sama sebou.
Chcete vztahovým vzorcům porozumět víc?
Pokud Vás téma důvěry, bezpečí, citové vazby, hranic a navazování zdravějších vztahů zajímá, můžete pokračovat tady:
Online kurzy
Workshopy Vztahy lépe
Specializační výcvik Vztahový kouč
