Kdo jsem bez vztahu
Chodí ke mně klientky s příběhem, který má velmi podobné obrysy. Je jim okolo padesáti let, jsou rozvedené, mají práci, děti, zázemí, za sebou různé vztahy. V jejich vyprávění se opakuje společná věc. Neumějí být bez partnera na emocionální úrovni. Touží po blízkosti a jakémsi duševním propojení. Samota se u nich velmi rychle proměňuje v nepříjemný pocit prázdnoty.
Autorka: Radka Loja
Text vychází z článku Kdo jsem bez vztahu, publikovaného Psychologie.cz →
Když prázdnotu zaplňujeme vztahem
Některé ženy se kvůli tomu vracejí k mužům, o nichž dobře vědí, že jim vztah s nimi ubližuje. Jindy prázdnotu zaplňují zprávami, flirtem, seznamkami nebo kontaktem s někým, kdo je nedostupný. Na chvíli se jim uleví. Život se rozsvítí, je na co myslet a zase se cítí živé. Pak se ale prázdnota vrátí.
V terapii často zaznívá věta: „Chci se vrátit sama k sobě.“
Co nás opravdu vrací k sobě
Ta cesta většinou nevypadá jako jeden velký průlom. Spíš je to dlouhá řada malých kroků, během kterých se učíme rozlišovat mezi tím, co nám rychle uleví, a co nás skutečně vrací k sobě.
Rychlá úleva přinese příjemnou intenzivní emoci, která brzy vyprchá. Často po ní přichází výčitky a zlost na sebe.
To, co nás vrací k sobě, bývá méně intenzivní, ale je v souladu s našimi hodnotami. Nelitujeme toho. Máme pocit, že jsme pevnější a víc ve svém vlastním životě.
Někdy je potřeba přeřadit na nižší otáčky. Zvykat si na to, že život nemusí být pořád intenzivní. Že čtení, práce, pohyb, přátelé, tvoření nebo obyčejný den mohou být zpočátku málo, ale postupně začnou znovu dávat smysl.
Pokud se v tom poznáváte, nemusíte čekat na partnera, aby vás „zachránil“. Cesta ven existuje. Můžete se stát mnohem více sami sebou bez ohledu na to, jestli máte nebo nemáte vztah.
Chcete lépe porozumět svým vztahovým vzorcům?
Pokud Vás zajímá emoční nezávislost, vztahové vzorce, zdravé hranice a komunikace ve vztazích, můžete pokračovat tady: