Proč nás někteří lidé vyčerpávají: Role ve vztazích, které nám berou energii

Autorka: Radka Loja
Článek vznikl ve spolupráci s Markétou Chýňavovou, redaktorkou a poradkyní pro zdravý životní styl.

Tento text přibližuje hlavní téma šestého dílu seriálu 7 kroků zpět k sobě a k životu, který vám dává smysl, publikovaného na Kondice.cz.

Číst celý článek na Kondice.cz →

---

Někdy stačí jeden rozhovor, návštěva nebo zpráva od konkrétního člověka a jsme unavené, přestože se vlastně nic dramatického nestalo. Žádná hádka, konflikt ani krize.

Jen máme po setkání chuť být chvíli samy a říkáme si:

Jenže ono se něco děje. Jen to není na první pohled vidět.

Ve vztazích totiž nevydáváme energii pouze tím, co děláme nebo říkáme. Velkou část energie může spotřebovat i to, kým v daném vztahu musíme být.

Někde se hlídáme, přizpůsobujeme, snažíme se udržet dobrou atmosféru, uklidňujeme napětí nebo zachraňujeme situace. Přemýšlíme, co ještě můžeme říct a co už bude lepší spolknout.

Není to jen čas. Je to energie

Když jsme unavené, obvykle slyšíme: dopřej si čas pro sebe, jdi si zacvičit, zpomal, odpočiň si. Na tom samozřejmě není nic špatného. Jen někdy samotný odpočinek nestačí.

Problém totiž nemusí být pouze v tom, kolik máme volného času, ale také v tom, co se s naší energií ve vztazích děje.

Můžete mít před sebou celý volný víkend a po něm být vyčerpaná, protože jste ho strávila s lidmi, u kterých se musíte neustále hlídat. Vážíte každé slovo, sledujete jejich náladu, přizpůsobujete se, snažíte se předejít napětí nebo zklamání.

A někdy je to přesně naopak. Máte den plný práce a povinností, večer se potkáte s člověkem, se kterým můžete být přirozená, a vracíte se domů s větší energií, než jste měla předtím.

Jaké role ve vztazích hrajeme?

Nejvíc nás nemusí vyčerpávat otevřené konflikty. Ty jsou alespoň viditelné. Víme, že se něco děje, dokážeme to pojmenovat a někdy s tím můžeme něco udělat.

Mnohem nenápadnější je vyčerpání z rolí, které hrajeme dlouhodobě a automaticky.

1. Zachránce

V roli zachránce máme pocit, že bychom měly vědět, co poradit, jaké řešení nabídnout a jak druhému pomoci s jeho problémy. A to i ve chvíli, kdy samy řešíme svoje.

Postupně se pak může stát, že celý vztah začne fungovat převážně jedním směrem. Jeden přináší problémy, druhý naslouchá, uklidňuje, hledá řešení a pomáhá.

Pomáhat druhým samozřejmě není nic špatného. Potíž nastává ve chvíli, kdy pomoc přestane být naší svobodnou volbou a stane se automatickou rolí, ze které neumíme vystoupit.

2. Regulátor nálady

Další rolí je člověk, který neustále sleduje emoční rozpoložení ostatních a podle něj upravuje vlastní chování.

Když je někdo smutný, snažíme se ho rozveselit.  Pokud je naštvaný, uklidňujeme ho. Když houstne atmosféra, rychle ji odlehčíme. Pokud někdo mlčí, přemýšlíme, co jsme udělaly špatně.

Navenek může jít o úplně běžnou konverzaci. Uvnitř ale zároveň běží druhý proces: neustálé sledování toho, jak se druhý cítí a co je potřeba udělat, aby byl zase v pohodě.

A to stojí energii.

3. Ta, která má vždy pochopení

Možná znáte i opačný způsob. Dokážete si téměř vždy vysvětlit a omluvit chování druhého.

Schopnost vidět situaci z pohledu druhého je důležitá. Jenže někdy porozumění používáme i k tomu, abychom samy sobě vysvětlily, proč vlastně nemáme být naštvané, zklamané nebo zraněné.

Navenek potom působíme velkoryse a chápavě, zatímco uvnitř se hromadí věci, které jsme ve skutečnosti nepřijaly. Jen jsme je spolkly.

A ony se někdy později objeví úplně jinde.

4. Ta, která všechno drží pohromadě

Možná máte pocit, že bez vás by se věci rozpadly. Vy víte, komu zavolat, co připomenout, kdy zasáhnout, co zařídit a koho uklidnit.

Tahle role může přinášet i pocit důležitosti. Současně nás ale drží v neustálé pohotovosti. Je těžké skutečně vypnout, pokud máme někde v hlavě pořád zapnutý radar, který kontroluje, zda je všechno v pořádku.

Žádná z těchto rolí není sama o sobě špatná. Někdy zachraňujeme, někdy druhému pomůžeme zvládnout emoce, někdy držíme rodinu nebo tým pohromadě.

Důležité je spíš něco jiného:

Pokud ano, je to role, kterou si někdy vybereme. Pokud ne, může se z ní stát past.

Právě s opakujícími se vztahovými vzorci a rolemi, do kterých ve vztazích vstupujeme, pracujeme také ve Výcviku Vztahový kouč a na workshopech Vztahy lépe.

Proč se před některými lidmi pořád hlídáme?

Asi znáte situaci, kdy s někým sedíte u kávy a normálně si povídáte, ale část vaší pozornosti je pořád někde jinde.

Navenek probíhá obyčejný rozhovor. Uvnitř ale současně kontrolujeme situaci, sebe i druhého člověka.

U některých lidí naopak nic takového dělat nemusíme. Můžeme mluvit, smát se, nesouhlasit nebo být chvíli ticho. Nemusíme si každou větu nejdřív zkontrolovat v hlavě. Prostě jsme tam a můžeme být přirozené.

A právě tento rozdíl stojí za povšimnutí.

Ne proto, abychom si začaly lidi rozdělovat na „dobré“ a „toxické“. Někdy se totiž hlídáme kvůli chování druhého člověka, jindy kvůli vlastní předchozí zkušenosti a často jde o kombinaci obojího.

Pokud ale po kontaktu s někým opakovaně přichází únava, podráždění nebo napětí, je užitečné se podívat na to, co během setkání vlastně děláme.

Ne každý vztah, který nás unavuje, musíme ukončit

Někdy stačí změnit způsob, jakým v něm fungujeme.

Přestat automaticky radit člověku, který si jen stále dokola chodí pro další radu. Nechat někoho chvíli naštvaného, aniž bychom jeho náladu okamžitě opravovaly. Neomlouvat pokaždé chování, které nám vadí. Nezařizovat automaticky věci, které mohou udělat i ostatní.

A někdy si dovolit obyčejné:

Právě tady se často ukáže, zda je vztah postavený na skutečném kontaktu mezi dvěma lidmi, nebo také na roli, kterou jsme v něm dlouho plnily.

Malé cvičení: Kým jsem v různých vztazích?

Vyberte si tři lidi, se kterými trávíte poměrně hodně času. Nemusí jít jen o partnera. Může to být člen rodiny, kamarádka nebo kolega.

Ke každému si zkuste napsat:

Možná zjistíte, že problém není v množství lidí kolem vás ani v tom, že byste potřebovala být pořád sama.

Možná vás vyčerpávají hlavně vztahy, ve kterých musíte příliš pracovat na tom, abyste v nich mohla být.

---