Proč ve vztazích opakujeme stejné vzorce, i když už víme, že nám neslouží

Autorka: Radka Loja
Článek vznikl ve spolupráci s Markétou Chýňavovou, redaktorkou a poradkyní pro zdravý životní styl.

Tento text přibližuje hlavní téma sedmého dílu seriálu 7 kroků zpět k sobě a k životu, který vám dává smysl, publikovaného na Kondice.cz.

Číst celý článek na Kondice.cz →

---

Možná už přesně víte, co ve vztazích děláte stále dokola. Příliš vysvětlujete, odpovídáte okamžitě na každou zprávu, snažíte se zachraňovat náladu druhých nebo ustupujete, jen aby byl klid.

Dokonce už víte, že vám takové chování neslouží.

Jenže pak přijde napětí, ticho, nejasná zpráva nebo obava z konfliktu a uděláte to znovu. Přesně to, o čem jste si ještě před chvílí říkala, že už dělat nechcete.

Není to nutně slabá vůle. Spíš se tady ukazuje rozdíl mezi tím, co už rozumově chápeme, a tím, co dokážeme udělat ve chvíli, kdy se objeví spouštěč.

Jakmile přijde konkrétní situace, starý vzorec se může spustit dřív, než stihneme použít všechno, co už víme. Znovu napíšeme, vysvětlíme, zachráníme atmosféru, ustoupíme nebo se stáhneme.

A změna většinou nezačíná velkým obratem. Někdy stačí jeden malý posun.

Proč nestačí vědět

Často máme představu, že změna bude probíhat jednoduše: pochopím, co dělám špatně, rozhodnu se, že to budu dělat jinak, a příště už skutečně zareaguji jinak.

Jenže ve chvíli napětí, nejistoty nebo hrozícího odmítnutí mozek často nesáhne po tom, co jsme si předem racionálně promysleli. Sáhne po tom, co už dobře zná.

Starý vzorec totiž obvykle něco poskytuje.

V klidu nám nové chování dává smysl. Ve stresu ale často dostane přednost známý automatismus.

Vztahové vzorce mají svou historii

To, co dnes ve vztazích automaticky děláme, obvykle nevzniklo včera.

Některé způsoby reagování jsme si vytvořily už v dětství, v rodině nebo v prvních vztazích. A tehdy mohly mít velmi dobrý důvod. Pomáhaly nám získat pozornost, přijetí, klid nebo pocit bezpečí.

Jenže vzorce se samy neaktualizují podle našeho věku.

Můžeme proto na partnerovo mlčení reagovat podobně jako kdysi na mlčení rodiče. Zachraňovat atmosféru, protože jsme se naučily, že napětí znamená nebezpečí. Příliš vysvětlovat, protože jsme měly zkušenost, že jinak nebudeme pochopeny. Nebo ustupovat, protože klid byl důležitější než naše vlastní potřeby.

Proto někdy nestačí říct si:

Ve chvíli stresu může být stará reakce rychlejší než naše rozhodnutí.

Milimetr je dost

Když se rozhodneme něco změnit, máme často chuť změnit všechno najednou.

Jenže tak velká změna může být v konkrétní situaci příliš náročná.

Proto může být praktičtější hledat svůj malý „milimetr“.

Každý takový malý krok nám dává novou zkušenost: udělala jsem něco jinak a svět se nezbořil. Možná je nové chování bezpečnější, než jsem čekala.

A právě opakováním se může nový způsob reagování postupně stát dostupnější i ve chvíli, kdy přijde napětí.

Právě s opakujícími se vztahovými vzorci a tím, jak je postupně měnit v praxi, pracujeme také ve Výcviku Vztahový kouč a na workshopech Vztahy lépe.

Když přestanete zachraňovat náladu druhého

Představte si ženu, která dobře ví, že nemusí pokaždé řešit partnerovu špatnou náladu. Přesto kdykoli přijde domů zamračený, začne okamžitě zjišťovat, co se děje, jestli něco neudělala a proč s ní nechce mluvit.

Její změna nemusí spočívat v tom, že se od zítřka přestane zajímat úplně.

Může si dát malý úkol: místo pěti minut vydržet patnáct, než se zeptá. Pak se zeptat jednou. A pokud partner odpoví, že je unavený z práce, nechat odpověď být.

Nepátrat dál. Neopravovat atmosféru. Nevztahovat jeho náladu automaticky na sebe.

Navenek se možná nestane nic dramatického.

Pro ni je to ale nová zkušenost:

Podobně může pracovat člověk, který má potřebu při každém nedorozumění všechno podrobně vysvětlovat.

Napíše dlouhou zprávu, ale tentokrát ji hned neodešle. Nechá ji hodinu být. Pak se k ní vrátí a možná zjistí, že dva odstavce může smazat.

Nakonec odešle jednu větu.

A druhý člověk odpoví úplně normálně.

Nic velkého. Jen další milimetr.

Najděte si svůj vlastní milimetr

Vezměte si papír a rozdělte ho na tři sloupce.

Starým vzorcem může být například okamžitá odpověď na zprávu, opakované vysvětlování, zachraňování nálady, ustupování nebo naopak stažení a přerušení komunikace.

Milimetr by měl být o trochu bližší tomu, jak byste chtěla reagovat, ale zároveň dost malý na to, abyste ho v reálné situaci opravdu dokázala udělat.

Nemusíte změnit všechno najednou. Pro začátek stačí jeden krok.

Otázky, které si můžete položit

Jeden malý krok na příštích sedm dní

Každý den si všimněte jedné situace, ve které vás starý vzorec začne stahovat zpátky.

Nemusíte ho dokonale zastavit. Zkuste jen svůj milimetr.

Pak si můžete poznamenat:

A pokud zareagujete úplně stejně jako dřív? I to je informace. Místo hodnocení můžete zkusit zjistit, co bylo tentokrát příliš těžké a co by vám příště mohlo pomoct.

Změna většinou nepřijde jen proto, že jsme něco pochopily. Vzniká z malých situací, ve kterých zkusíme udělat něco trochu jinak.

Nemusí to být dokonalé.

---