— ČLÁNEK · PSYCHOLOGIE.CZ

Introvert, extrovert. A co dál?

Autorka: Radka Loja. Publikováno na Psychologie.cz

Introvert, nebo extrovert? Tato pojmenování nám mohou pomoci lépe porozumět sobě i druhým. Problém nastává ve chvíli, kdy se z užitečného popisu stane nálepka, omluva nebo pevná představa o tom, jací jsme a co už se nikdy nemůže změnit.

Introvert a extrovert nejsou dva oddělené světy

O introverzi a extroverzi často mluvíme, jako by šlo o dvě jasně oddělené skupiny lidí. Introvert potřebuje klid, samotu a čas na zpracování. Extrovert vyhledává kontakt, podněty a společnost. Skutečnost je ale mnohem pestřejší.

Většina lidí v sobě má introvertní i extrovertní stránky. Záleží na konkrétní situaci, prostředí, životní fázi, míře bezpečí i na tom, s kým právě jsme. Člověk může být výrazný a společenský v práci, ale po návratu domů nutně potřebovat ticho. Jiný se ve velké skupině téměř neprojevuje, ale mezi blízkými lidmi je živý, otevřený a hovorný.

Když se z osobnostního typu stane nálepka

Pojmenování osobnostního typu může přinést úlevu. Člověk si konečně vysvětlí, proč ho některé situace vyčerpávají, proč potřebuje více času na odpověď nebo proč se naopak cítí dobře mezi lidmi.

Stejná nálepka ho ale může začít omezovat. „Jsem introvert, proto neumím mluvit před lidmi.“ „Jsem extrovert, proto nedokážu být sám.“ „Já už jsem prostě takový.“ Z popisu se pak stává definitivní verdikt.

Osobnostní rys ale není zákaz dalšího vývoje. Introvert se může naučit vystupovat, navazovat vztahy nebo vést tým, aniž by popřel svou potřebu klidu. Extrovert může rozvíjet schopnost naslouchat, zpomalit a zůstat chvíli sám se sebou, aniž by ztratil svou živost.

Introverze a extroverze ve vztazích

Rozdíly mezi introvertem a extrovertem se často výrazně projeví v partnerských, rodinných i pracovních vztazích. Jeden potřebuje své zážitky okamžitě sdílet, druhý si je nejprve zpracovává v sobě. Jeden chce po náročném dni mluvit, druhý se potřebuje na chvíli stáhnout.

Bez vzájemného porozumění může extrovert vnímat ticho jako nezájem a introvert intenzivní komunikaci jako tlak. Přitom nemusí jít o nedostatek lásky, blízkosti ani ochoty. Každý pouze jinak reguluje svou energii a jinak zpracovává podněty.

Ve vztazích proto nestačí říci: „Já jsem introvert“ nebo „já jsem extrovert“. Podstatnější je umět pojmenovat konkrétní potřebu: Teď potřebuji chvíli ticha. Potřebuji si o tom promluvit. Potřebuji být chvíli sama. Potřebuji kontakt a ujištění.

Musíme se přijmout, nebo se máme změnit?

Lidé často narážejí na zdánlivý rozpor. Na jedné straně slyší: „Přijměte se takoví, jací jste.“ Na druhé straně dostávají doporučení, aby rozvíjeli dovednosti, které jim nejsou přirozené.

Sebepřijetí ale neznamená rezignaci. Znamená přestat se za své nastavení trestat a současně se svobodně rozhodnout, co se chceme naučit. Můžeme respektovat svou přirozenost a zároveň rozšiřovat své možnosti.

Co je důležitější než nálepka introvert nebo extrovert?

Místo otázky „Jsem introvert, nebo extrovert?“ může být užitečnější ptát se:

• Co mě v této chvíli nabíjí a co mě vyčerpává?
• Kdy potřebuji kontakt a kdy samotu?
• Ve kterých situacích se přirozeně projevuji a kde se stahuji?
• Které dovednosti chci rozvíjet, protože mi pomohou žít svobodněji?
• Používám svou osobnost jako vysvětlení, nebo už jako výmluvu?

Psychologické typologie mohou být užitečnou mapou. Mapa ale není celý člověk. Každý z nás je složitější, proměnlivější a vrstevnatější než jedno označení.

Celý článek se věnuje tomu, jak přijmout vlastní introvertní nebo extrovertní nastavení, aniž bychom se jím nechali omezit, a jak zacházet s rozdíly mezi lidmi ve vztazích i v každodenním životě.

Číst celý článek na Psychologie.cz →