Příliš bezpečný vztah

Autorka: Radka Loja · Publikováno na
Psychologie.cz

Může být vztah bezpečný, stabilní a současně v něm může člověk postupně ztrácet sám sebe?

S přítelem jsem už tři roky, ale od samého začátku oba víme, že jsme velmi rozdílní. On je introvert, zodpovědný, klidný a své emoce příliš nevyjadřuje. Spontánnost u něj téměř nemá místo. Já jsem naopak bývala veselá, živá a spontánní. Uměla jsem se zasmát maličkostem a radost pro mě byla přirozenou součástí života.

Když jsme se dali dohromady, říkala jsem si, že je možná právě takový partner tím, koho potřebuji. Někdo stabilní, rozumný a spolehlivý. Někdo, vedle koho budu v bezpečí a kdo mě naučí větší zodpovědnosti.

A skutečné bezpečí do vztahu přišlo. Jenže s ním se postupně začalo vytrácet něco jiného: lehkost, radost, spontánnost a pocit, že mohu být sama sebou.

Bezpečí samo o sobě nestačí

Ve vztazích si často spojujeme bezpečí s tím, že je partner spolehlivý, nedělá dramatické scény, neodchází a chová se předvídatelně. To je důležité. Bezpečný vztah ale není jen vztah bez chaosu a ohrožení.

Skutečné vztahové bezpečí znamená také možnost být živá, autentická, slyšená a přijímaná. Člověk by neměl mít pocit, že musí svou energii, emoce nebo potřeby dlouhodobě tlumit, aby vztah zůstal klidný.

Kdy se přizpůsobení mění v sebeopuštění

Každý vztah vyžaduje určitou míru přizpůsobení. Partneři se učí respektovat odlišné tempo, rozdílnou potřebu kontaktu, samoty, spontaneity i plánování.

Problém nastává ve chvíli, kdy se přizpůsobuje stále hlavně jeden. Když jeden partner postupně omezuje svou přirozenost, aby druhého nezatěžoval, nevyrušoval nebo nenarušoval klid. Navenek pak může vztah působit harmonicky, ale uvnitř narůstá prázdnota.

Rozdílnost není problém. Problémem může být její jednostranné řešení

Introvert a extrovert mohou vytvořit velmi dobrý vztah. Stejně tak mohou fungovat lidé s rozdílnou potřebou emocí, blízkosti, dobrodružství nebo řádu. Rozdíl sám o sobě vztah neničí.

Podstatné je, zda mají potřeby obou partnerů ve vztahu skutečné místo. Zda se oba zajímají o svět toho druhého a zda se přizpůsobení děje na obou stranách, ne pouze jedním směrem.

Jak poznat, co se ve vztahu skutečně děje

Může pomoci položit si několik přímých otázek:

• Mohu být vedle partnera opravdu sama sebou?
• Má ve vztahu místo moje radost, spontánnost a energie?
• Přizpůsobujeme se oba, nebo hlavně já?
• Cítím se ve vztahu živější, nebo postupně menší?
• Mohu o svých potřebách mluvit bez pocitu, že jsem příliš?

Tyto otázky automaticky neznamenají, že je vztah špatný nebo že musí skončit. Ukazují ale, zda bezpečí není vykoupené příliš vysokou cenou.

Je to opravdu bezpečný vztah, pokud v něm postupně ztrácím samu sebe?

Číst celý článek na Psychologie.cz →